Případy a zkušenosti

Stimulační harmonizace v životě uživatelů Domova „Na Zámku“

Program Stimulační harmonizace probíhá v Domově „Na Zámku“ od roku 2012. Vyvíjí se nejen program jako takový, ale i my, kteří jsme do něho aktivně zapojeni. Své poznání a zkušenosti se pak snažíme uplatňovat ve své každodenní praxi.

Vypozorovala jsem, že reakce uživatelů zařazených do skupinových i individuálních terapií jsou v drtivé většině spontánní a pozitivní. Musím ale říci, že ne vždy tomu tak bylo. Akcent na osobní prožitek účastníků se postupem doby začal výrazně projevovat na změně přístupu uživatelů v účasti na terapiích a na jejich průběhu. Z počátečního pocitu jakési „povinnosti“ pozorujeme, že se uživatelé na každou lekci těší a tuto radost společně sdílejí, což je nesmírně cenné.

U mnohých uživatelů dochází k zásadnímu obratu nejen v chování, ale především z něho vyplývajícího celkovému vztahu k životu, posílení vědomí sama sebe, zvýšení zájmu o dění v Domově, ohleduplnost. Sami uživatelé dávají najevo, že je těší zvýšený zájem o ně samotné, o jejich osobu, jejich trápení i radosti.

Jednou z hlavních předností programu je jeho přirozenost a nenásilnost. Chvíle strávené při lekcích Stimulační harmonizace se staly cennými okamžiky, kdy osoby s mentálním a tělesným postižením zažívají pocit maximálního uvolnění, uvědomění si vlastního těla, dochází k rozvoji volních vlastností, snížení pasivity, snížení impulzivního chování, úzkostných stavů. Rozvíjí se smysl pro rytmus, rovnováha, zlepšila se pohybová koordinace, snížil se výskyt stereotypních automatických pohybů. Ze svého pohledu rovněž zaznamenávám rozvoj v oblasti neverbální komunikace. Pro mnohé klienty se chvíle strávené při lekcích Stimulační harmonizace staly novým smyslem života.

Stále častěji pozoruji, jak ze života osob s postižením mizí pocit strachu, nejistoty a nedůvěry vůči svému okolí. To se projevuje na snížení výskytu vzájemných osobních konfliktů mezi uživateli a to i v dříve problematických případech. V rámci kultury života v Domově není nezanedbatelné ani to, že nejen uživatelé, ale i personál mění své formy projevu empatie, které jsou niternější, více od srdce, upřímné.

Mám rovněž radost z toho, že se mění celkové klima v Domově. Postupně a nenásilně se odstraňuje stereotypní plnění pracovních povinností. Jako bychom získávali novou chuť do práce. Cítíme, že navzdory náročné práci se nám otevírají nové možnosti, které mohou zvýšit užitek naší práce ve prospěch života lidí, kteří se, ne svojí vinou, ocitli v nezáviděníhodné situaci handicapu.

Autor: Mgr.Kateřina Křepelková, vedoucí sociální pracovník Domova „Na Zámku“ Nezamyslice
zpět nahoru