Články a příspěvky

Stav harmonie a rovnováhy

Velmi často, a to i v jógové praxi, jsou pojmy harmonie a rovnováhy vnímány jako adekvátní synonyma jednoho a téhož stavu. Rád bych s využitím védských principů objasnil diametrální rozdíl mezi harmonií a rovnováhou a rovněž na těchto pojmech vysvětlil smysl klasické jógy, k čemu by měl směřovat její užitek.

Stav harmonie je přirozenost Vesmíru, našeho skutečného JÁ. Je to prostředí manifestace přirozenosti na všech úrovních a ve všech ohledech. Naproti tomu rovnováha je vždy výsledkem nepřirozeného zásahu, jež nikdy nemůže vést ke skutečné harmonii bez ohledu na vnější podmínky. Dalo by se říci, že rovnováha je do jisté míry umělým stavem závislým na našem prvotním úmyslu, za jakým chceme určitého stavu dosáhnout. Velmi často je tento úmysl determinován nějakou formou strachu.

Harmonie je nikdy nekončící proces, je to proces neustálého „harmonického“ ladění, je to evoluce neustále a přirozeně reagující na vnější i vnitřní podněty. Chceme-li tedy cokoli harmonizovat, je nezbytné připustit, že je to přirozený dynamický proces. Naproti tomu podvědomě nastolujeme rovnováhu v domnění, že dosáhnutý stav udržíme co nejdéle beze změny a budeme o to všemi prostředky usilovat. Toto vnímání našeho orientovaného úsilí je prosto potenciálu přirozeného vývoje. Naopak přirozenosti brání. Stav rovnováhy rovněž vždy vztahujeme podmíněně k okolním souvislostem a také pokud se tyto změní, okamžitě usilujeme o „přenastavení“ rovnovážného stavu.

Harmonie je principem jednoty a celistvosti, kdežto rovnováha je založena a principu rovnosti v dualitě. Neustále v rovnováze probíhá interakce, neklid, přetrvává obousměrný rezistentní stav. Harmonický stav se neustále dolaďuje při sebemenší výchylce a rovnováha je dle dřívějších podmínek nastavena a až dojde k výraznější disbalanci, teprve pak nastane smyslově zjevná nerovnováha, která je opět získána novým nastavením vnějšími zásahy. Harmonie se ladí intuitivně každou buňkou, kdežto rovnováha úsudkem mysli, jež předchází konkrétní atak. Proto se také velmi často stává, že ve snaze dosáhnout rovnováhy na straně jedné dojde k vybočení z rovnováhy na straně druhé. A tak je to pořád dokola. Jeden stav neguje a vylučuje stav druhý.

Navzdory dynamice je harmonie stavem bez napětí a rezistence, naproti tomu statický stav rovnováhy je plný tenze a rezistentních reakcí, které lze jen těžko předvídat a včas na ně reagovat. Harmonie je přirozený stav blaženosti a míru, do něhož lze vstoupit pouze intuitivně na nejsubtilnější úrovni a jež je v neustálé jednotě s universálním principem, s Podstatou JÁ. Kdežto stav rovnováhy korigujeme na energeticky hrubší úrovni intelektuálním úsudkem a zažívá stav oddělenosti.

Stav rovnováhy si můžeme představit tak (jak jsme se učili ve fyzice), že na miskách vah (na páce) máme rovná závaží anebo adekvátní závaží s ohledem na délku ramen pomyslné páky. V případě, že dojde k vychýlení rovnovážného stavu, v převážné většině případů přidáváme na příslušnou stranu tolik závaží, aby se opět obě strany vyrovnaly. Tak probíhá proces neustálé korekce rovnovážného stavu. V tomto případě již následně neřešíme okolnosti a prostředí. Tento způsob čím dál tím více zatěžuje předmětnou soustavu. Nastolením rovnováhy zdánlivě odstraníme disharmonii, neboli „zakryjeme“ její projev disharmonií opačné polarity. Rovnováha je zaměřena na eliminaci následku.

Naproti tomu v případě harmonického přístupu děláme pravý opak, a to že odebíráme na příslušné misce vah (nebo rameni páky) takové množství zátěže, aby se opět strany vyrovnaly. Následně však proces pokračuje snižováním disharmonie okolností a prostředí, aby opět mohlo dojít k odebrání další zátěže. Takovýmto způsobem se postupně snižuje zátěž až dojde k úplnému odlehčení soustavy. Tako popsaný proces je ve skutečnosti přístupem klasické védské jógy a důsledným uplatňováním a pochopením základních védských principů. Harmonizace je zaměřena na eliminaci příčiny.

Tyto dva přístupy (harmonický a rovnovážný) naprosto přesně popisuje náš přístup k řešení čehokoli v našich životech:

– praxe jógy

– přístup k léčení a péče o zdraví

– životní přístup, postoje, vnímání

– společnost i vzájemné vztahy

– dualita a celistvost apod.

Autor: Ing.Jiří Nývlt, autor programu, učitel védské jógy
zpět nahoru