Případy a zkušenosti

Případ rychlé adaptace uživatele nově příchozivšího do domova

Obecně vzato je zásadní změna prostředí pro každého z nás velmi nepříjemnou životní zkušeností, přinášející s sebou negativní emocionální a behaviorální reakce. V případech osob s mentálním a kombinovaným postižením to platí dvojnásob, poněvadž důsledky takovýchto změn jsou ve většině případů ještě zřetelnější a také trvá delší dobu, než zcela odezní, než se dotyčný uživatel adaptuje na nové prostředí a do jisté míry se mu i přizpůsobí (plná adaptace a odeznění důsledků je ideální stav, který bohužel nenastane u každého). Adaptace s sebou přináší i další nemilé okolnosti, jako například nutnost změny určitých návyků chování, nutnost přizpůsobení se, změny denních činností a možností nabízených aktivit, ovlivnění vztahů s ostatními uživateli a personálem, dopady na přístup k životu jako takovému a snížení (i zvýšení) životního elánu apod.

Trochu složitější je to v případech, kdy handicapovaný žil doposud ve své biologické rodině, v kruhu blízkých, které znal od narození. Je bez pochyby zřejmé, že denní režim, vztahy, celková péče, návyky a vůbec prostředí domova je velmi odlišné od prostředí v sociálního zařízení. V této souvislosti proto rád uvedu poslední případ průběhu adaptace uživatele, který právě poprvé ve svém životě ve svých 61 letech opustil rodinné prostředí (rodinní příslušníci zemřeli) a ocitl se v Domově „Na Zámku“ v Nezamyslicích.

Uživatel Jiří P. přišel do domova v průběhu měsíce srpna 2015. Po krátkém čase na prvotní seznámení se s novým prostředím jsme se s vedoucí sociální pracovnicí a speciálním pedagogem dohodli, že jej zařadíme do programu a to do individuálních terapií (a jako náhradník do skupinových terapií).

Před zařazením uživatele do programu byl značně roztěkaný a neklidný, náladový až hrubý, časté prudké změny nálad, nebyl ochoten se podřídit řádu domova a odmítal se zúčastňovat jakýchkoli činností s ostatními (aktivizační činnosti, pracovní terapii, akce domova atd.). Nebyl schopen se ani krátkodobě ztišit a v průběhu prvních terapií umíněně odcházel dříve. Nacházel se ve stavu neustálého napětí a „pohotovosti“ k obraně, byl nedůvěřivý a až nepřátelský. Jeho dosavadní zásadní návyky byly: kdy se nají, kdy půjde spát a kdy se bude dívat na televizi. Toto také neustále komentoval a sděloval svému okolí (zpočátku neustále i v průběhu terapií).

Ještě v roce 2015 od října absolvoval celkem 10, převážně individuálních, terapií. U tohoto uživatele došlo ve velmi krátké době ke zcela zásadnímu obratu a proto ve stručnosti uvádím hlavní změny, ke kterým došlo v průběhu 3 měsíců v programu (tedy přibližně do poloviny ledna 2016):

– je přátelský, vstřícný a nekonfliktní, zapojuje se aktivně do nabízených aktivit, dochází pravidelně na pracovní terapie, navštěvuje fyzioterapie, je komunikativní, pomáhá slabším, má dobrou náladu, již zdaleka tak nelpí na původních návycích

– v současné době se pravidelně zúčastňuje jak individuálních, tak i skupinových terapií, nikdo jej nemusí k účasti přesvědčovat

– na terapiích spolupracuje, těší se a po celou dobu je v absolutním klidu, zklidnil se oční kontakt a dokonce při relaxaci dokáže samovolně oči na delší dobu zavřít, což je známka snížení pocitu strachu a obavy ze ztráty kontroly a vnímání prostoru kolem sebe, je schopen zaměřit pozornost (a tu také udržet) na své pocity, na to, co právě prožívá

– velmi rychle si osvojil relaxaci a vnímání tibetských mís, výrazně se snížil svalový tonus, zlepšilo se držení těla při chůzi (dříve shrbený, což odpovídalo jeho uzavřenosti a obavám z nového prostředí), výrazně zlepšil dýchání (dříve nebyl schopen se vědomě zhluboka nadechnout a vydechnout) a dokáže už sám částečně regulovat délku i rychlost nádechu a výdechu, má velmi dobrou schopnost koordinace dechu s pohybem a reakcemi na stimulační podněty, které si osvojil rovněž velmi rychle.

Je to jen stručný výčet našich zkušeností z podílu na adaptaci nových uživatelů v novém prostředí. Je však třeba zdůraznit, že značný podíl na tomto výsledku má především každodenní práce pracovníků domova a jejich týmový přístup, a je potěšitelné, že většina z nich je aktivně zapojena do programu a navštěvuje také pravidelné měsíční Interaktivní semináře či jsou frekventanty právě probíhajícího vzdělávacího modulu PRAKTICKÉHO MINIMA.

Tento případ současně otevírá další možnosti využití možností terapeutického programu STIMULAČNÍ HARMONIZACE® a zároveň je další zajímavou výzvou v práci s myslí mentálně handicapovaných osob, neboť i v tomto případě došlo především ke změně nastavení mysli a vnímání uživatele Jiřího P.

Autor: Ing.Jiří Nývlt, terapeut, autor programu
zpět nahoru