Anotace programu

Prezentujeme zde celostní, integrativní metodu, která má ryze stimulační a empirický charakter. Je zaměřena na cílené navození a sdílení harmonie těla, mysli a vědomí prostřednictvím kontinuálního procesu vnímání, poznávání vnitřních zážitků a získávání nových osobních zkušeností jako reakce na stimulační podněty. Je to neinvazivní a přirozená metoda „transformace“ cílená primárně na mysl a vnímání.

V našem přístupu uplatňovaném v programu se á priori nesnažíme pouze vnější jemnou stimulací přispět k postupnému odstraňování reálně existující disharmonie na všech úrovních současně (psychické či somatické potíže zjevně smyslově vnímatelné), ale rovněž tímto podporujeme přirozené geneticky zakódované a primárně život podporující nejen organické procesy a současně posilujeme ne-disharmonické přítomné stavy těla, mysli a vědomí ve všech projevech, na všech úrovních. Tím postupně a přirozenou formou „vytěsňujeme“ nechtěné chtěným.

Program je nápomocen lidem v situacích, kdy dostupné standardní léčebné či terapeutické metody nemusí být dostatečně účinné nebo jsou třeba i nedostupné. Tento program může do jisté míry a za jistých okolností (o jejichž optimalizaci neustále v programu usilujeme) přinášet pozitivní výsledky i tam, kde je stav obecně považován za „zakonzervovaný“, neřešitelný či chronický mnohdy s patologickými příznaky, v mnohých případech pomáhá i mírnit rizika relapsu v průběhu probíhající konvenční léčby či rehabilitace apod.

Program STIMULAČNÍ HARMONIZACE® vychází zejména:

Všechny přístupy používané v programu jsou synergicky propojeny a jsou cíleny na přítomný a vědomý prožitek harmonie, který následně stimuluje organizmus, mysl a přítomné vědomí jedince k žádoucím „transformačním“ změnám na všech úrovních. Obecně lze základní principy shrnout následovně:

  1. Přirozeným stavem je harmonie, jež tvoří a udržuje vitální síla; vše, co vybočuje z přirozenosti, je projevem disharmonie, tedy projevem nedostatku či rozladění přítomné „vitální síly“
  2. Hlavním tvůrcem reality a její změny je naše mysl ovšem v jiné formě, že jsme zvyklí zakoušet tvoření na hmotné úrovni; trvalé změny nelze dosáhnout bez  změny úrovně vnímání
  3. Rezistence mysli, vycházející z dlouhodobých návyků a zvyklostí, brání procesu změn, transformace a v důsledku toho i snižování všech projevů disharmonie na všech úrovních a ve všech ohledech
  4. K transformaci využíváme neustále přítomného neomezeného potenciálu příležitostí; míra jejich smysluplného využití je přímo úměrná míře aktivního probuzení všech našich disponibilních vnitřních schopností bez ohledu na míru handicapu tělesného, společenského či sociálního
  5. Smyslově vnímaná realita je identická se vším, co naše mysl připustí jako reálné“ (vědomě či nevědomě); v tomto smyslu je celé spektrum smyslové reality „naší volbou“
  6. Disponujeme obrovským tvůrčím potenciálem mysli, jenž umožňuje aktivní změnu neuronové sítě (synapse) a přirozeným pozitivním způsobem stimuluje chování epigenů a jejich vliv na lidský genom („zapínání a vypínání“ genů)
  7. Veškeré změny vyvolané stimulačním působením probíhají v nepřetržitém procesu „rezonančního ladění“, neustálých korekcí disharmonie
  8. Účinným principem k trvalému odstranění skutečných prvotních příčin disharmonie je celostní přístup (alokální princip)
  9. Působením zákona akce a reakce dochází ke změně vždy; nejúčinnější stimul je takový, který je nejsubtilnější, a dalo by se i říci, že smyslově jemně vnímatelný až nevnímatelný, jenž nelze racionálně uchopit
  10. Stimulační působení je nezbytné v praxi provádět s ohledem na respektování následnosti vznikajících jevů, tedy principu evolučního řetězení, se současným posilováním vnitřních schopností vnímání návaznosti a synchronicity jevů, okolností a událostí, situací, vjemů a pocitů, vlivu a rolí zúčastněných osob atd.
  11. Stimulace působí v procesu snižování disharmonie „zevnitř ven“, tedy k zásadní a skutečné změně dochází zprvu na jemnější úrovni ve vnitřních procesech a následně se projeví navenek jako již smyslově vnímatelné důsledky
  12. Účinnost stimulace závisí na podmínkách působení „ze shora dolů“, tedy od vědomí a mysli na úroveň somatickou – tělesnou
  13. Holografický charakter reality ve smyslu „jak uvnitř, tak vně“, „jak nahoře, tak dole“
  14. Změnu či tvorbu lze uskutečnit pouze v přítomném okamžiku, NIKDY JINDY, tady a teď; avšak přítomnost je nezbytné vnímat jako stav mysli a nikoli časový údaj či chápání prostoru tady a tam
  15. Nastane-li vlivem stimulace proces odstraňování důsledků disharmonie, pak zpravidla v „opačném pořadí“, než v jakém příčiny daných projevů vznikaly, ale vždy ve směru vědomí – mysl – tělo
  16. Vnitřní prožitky – schopnost vnímání jsou hlavním klíčem k napojení a především využití neomezeného potenciálu možností změny, transformace, či katarze
  17. Primárně je vždy zapotřebí zahájit stimulaci snižováním všech projevů tenze, na všech úrovních (především somatické, psychické, neklidné mysli); následně lze účinně řešit ostatní tímto „vygenerované“ příčiny projevů disharmonie
  18. Vnímání bolesti má hodně co dočinění s perspektivou vnímání vnitřní i vnější reality naší myslí; převážný podíl námi vnímané bolesti není bolestí samotnou, nýbrž je do značné míry (a dle osobních a terapeutických zkušeností i poměrně často) výsledkem postoje a návyků naší mysli
  19. Stimulační proces je každodenní praxi programu vnímán jako „pouhý“ zprostředkovatel – nástroj, nikoli jako skutečný a prvotní činitel či nositel změny; prvotním zdrojem žádoucích změn je především transformovaná mysl a následně disponibilní potenciál organismu k zahájení procesu samoléčení a to především na bazální úrovni, na úrovni každé buňky;  bez této transformace nelze dosáhnout trvalých pozitivních změn a využití maxima z nabízeného potenciálu organismu
  20. K upevnění a osvojení si nových návyků, obnovu původních synapsí či tvorbu zcela nových synaptických spojů, jsou důležitá trvalá mnohačetná opakování v komplexních podmínkách integrace stimulačního působení v rámci daných možností
  21. Chronická a „zakořeněná“ disharmonie vyvolává v souvislosti se stimulačním působením neustálé rezistentní reakce, které však je nezbytné řešit nenásilně a neinvazivně s vědomím, že tato rezistence je nedílnou a hlavně přirozenou součástí transformačního procesu
  22. Integrativním přístupem a týmovou spoluprací zainteresovaných osob lze dosáhnout výrazného působení účinků synergie, tedy získání násobného užitku a to nejen na úrovni terapeutické, ale i organizační, ekonomické či firemní kultury atd.
  23. Důležitou součástí procesu harmonizace je aktivní tvorba harmonické celistvosti, bez níž by účinky programu byly výrazně oslabeny (jako např. prostředí, způsob zapojení zúčastněných osob, osobní očekávání apod.).

Pracujeme s ověřeným a nepochybným faktem, že naše vědomí (jako primární atribut podstaty sama sebe) je neustále zakrýváno našimi chaotickými myšlenkami pevně ukotvenými v naší mysli. Mysl se tak na základě smyslových vjemů a myšlenek zákonitě odklání od čirého vědomí a svou navyklou podřízeností tělesnému svým způsobem „degraduje“, přičemž ztrácí tolik potřebnou přirozenou intuitivní soudnost o skutečné realitě. Ztrácí rovněž nezbytnou schopnost využívat širšího spektra reálně dostupných řešení v dané životní situaci z nepřeberné nabídky potenciálních možností v každém okamžiku našeho života. Mysl v takovém případě vždy inklinuje k takovému řešení, kterými se prostřednictvím svých myšlenek (produkovaných naší mozkovou činností) nejvíce zabývá a následně tak posiluje ta synaptická spojení, která jim odpovídají a oslabují či zcela eliminují ostatní možnosti spojení, velmi často mnohem výhodnější.

Bez ohledu na náš zdravotní stav (tělesný, psychický či mentální), na naše sociální podmínky, zkrátka nemůžeme dost dobře a trvale změnit realitu (….. svůj životní příběh, své zdraví, míru užitečnosti a naplnění našeho života atd.), pokud se naše mysl (resp.vědomí) „ztotožňuje“ se stavem, v němž daná realita (její okolnosti a podmínky) byla „v minulosti stvořena“. A to v programu činíme způsobem, jakým my sami i uživatelé, klienti právě probíhající přítomnost „vnímáme“ (což je zásadní rozdíl od prostého pozorování), to jest, jak v danou chvíli realitu právě prožíváme, jaké vnímáme pocity, jak na danou situaci reagujeme, a především zda sami nebráníme projevu neznámého, nepoznaného. Ve chvíli, kdy něco prožíváme, určuje náš autentický pocit míru citlivého vnitřního naladění jemné energie (vibrace každé částice), která se uvádí do rovnováhy s okolním prostředím téhož naladění (s každou jeho částicí bez výjimky). Takto vzniknuvší vzájemná rezonance přináší nové příležitosti z neomezeného potenciálu možností. Záleží proto na tom, na jakou z těchto možností zaměříme svojí pozornost (myšlenky, představy, kreativitu, očekávání …..) a tímto směrem se také vždy odvíjí „nová zkušenost, naše volba budoucnosti“. V důsledku této volby ostatní možnosti v daný okamžik ustupují do pozadí a latentně se rozplynou (alespoň prozatím). Získáme-li společně s uživateli, klienty schopnost této „vědomé volby“, je zcela reálné se začít učit být nejen schopen, ale především „ochoten“, se dívat tzv. „od sebe za sebe“, čili jinak řečeno za hranice iluze (klamu) tvořené naší myslí. A  proč ne …………… !?

zpět nahoru